Je krásný den, akorát jako stvořený na proletění se na koštěti či projížďku na koni nebo blbnutí s vlkem. Rodiče dnes nejsou doma, což mi dost vyhovuje, přeci jen se o mě zase tak moc nestarají a když už ano, tak si jen poručím, co mi mají koupit abych se měl dobře. Už je polovina prázdnin a tak sestry pomalu blázní a začínají si mě dobírat, jestli nakonec nebudu přeci jen moták, když mi ještě nepřišel žádný dopis. Pomalu se vytratím do svého pokoje s krbem a tam se převléknu ze saka do pohodlné volnější košile a do rajtek. Když v odrazu zrcadla usoudím, že vypadám skvěle jako vždy, vyjdu z pokoje rovnou směr stáje. "Tak co Giancarlo? Už ti došel dopis? Nebo můj malý bratříček zůstane nadosmrti tady a bude chodit do školy s mudlama?" "Nech mě být, Dominique! A vůbec...ty máš co říkat, když studuješ poblíž panství. " Vypláznu na ni jazyk a poté si to s hrdým výrazem ve tváři kráčím dál. "Johne!" Houknu, protože nikdy nevím kde se ten chlapík zrovna motá. Ovšem je to jeden z mála lidí tady na panství, kterého mám opravdu rád. Je to zvláštní, ale byl vždy na mě hodný a chránil mě. "Ach...tady jsi, chci se projet, pojedeš se mnou?" Vydechnu k němu, vždy bylo lepší mít na projížďce společníka a hlavně Johna, který mi vypravoval vždy nějaký zajímavý příběh. Z projížďky jsme se vrátili až na večeři. K večeři jsme se opět převléknul do saka s košilí a k tomu skvěle padnoucí kalhoty. Když jsem došel do síně, překvapilo mě, že zde sedí i má matka s otcem. Nenechal jsem se tím však nijak rozhodit a hned jsem si zabral místo vedle otce, aby mi ho nevyfoukla jedna ze sester. Byla by to poklidná večeře jako každá jiná, kdyby nás nevyrušila sova s dopisem, která si to zamířila rovnou ke mně a předala mi ho. Pomalu jsme si prohlédnul obálku a nalomil pečeť s bradavickým znakem. Přečetl jsem si těch pár řádků a poté ho opět schoval a zadíval se na Dominique, které odpadnul jediný argument na mé popichování. Věnoval jsem jí jeden zářivý úsměv, než promluvila matka.
Druhý den ráno mě již matka navlekla do hnusných hadrů, prý abych splynul s mudlama, protože od panství jiný vlak než ten mudlovský nejede. Do Kotle jsem se docela těšil, avšak tak hnusný pajzl jsem ještě neviděl. Jsem rád, že tam nemusím přespávat jako ostatní mí spolužáci a mačkat se na dvou metrech čtverečních ve dvou, to bych asi vážně nedal! Zachránil mě Gianbattiste, který mi nabídnul, že těch pár dnů než odjedeme můžu bydlet u něj a také mě dal pár dost dobrých rad jak začít na hradě. Teď už stačí jen nakoupit všechno potřebné do školy a vyrazit na hrad.
Důležitý úkol č.1 - dostat se do Zmijozelu
Žádné komentáře:
Okomentovat